Strach z pekla a chamtivost po nebi

Může být jednodušší způsob ovládání lidí, než je strašit a slibovat jim? Já myslím, že to je ukázkový případ šarlatánství. A pochybuji o tom že se mentální stav strachu a chamtivosti dá považovat za spiritualitu.

Jestli má spiritualita něco znamenat, tak by to snad mělo být něco pozitivního. Ale strach + chamtivost?! Já myslím, že spiritualita je když má člověk strach pod kontrolou, ne když je jím pohlcen.

A chamtivost po nebi? Já myslím, že náboženství je něco jako kapitalismus. Náboženství i kapitalismus staví na tom, že člověk je chamtivý a půjde si pro lepší život. Rozdíl je akorát v tom, že v kapitalismu se ti opravdu může povést žít život svých snů, kdežto náboženství má jen ty sliby.

A tady ta metoda jak ovládat lidi mi není sympatická. Já myslím, že by lidi se měli naučit "obranu proti černé magii" a rozpoznávat jestli, když je někdo něčím straší nebo jim naslibovává, jestli to je fakt reálné, nebo jestli má ten strašo-slibovač nějaké skryté záměry. Protože jsou i sekulární variace této metodologie např. v politice nebo v reklamě.

Myslím, že emoce by měly být vždy v souladu s racionalitou. Nemůžu přece emocionálně reagovat na něco o čem můj rozum ví, že je to vypočítavě vytvořený klam, který má ty emoce vyvolat. A zrovna chamtivost a strach mi příjdou jako docela omezující. Mnohem vznešenější mi příjde např. touha po pravdě a tím nemyslím tu samozvanou. Myslím, že být sám sebou a žít v souladu s realitou je nejvíce naplňující. Protože všechno ostatní je fejk.