Byl jsem tak chudý, že místo pracího prášku jsem používal WC gel

Nenarodil jsem se v ČR, ale v mrazivé Sibiři v Rusku. Táta nebýval doma, protože byl velmi vytížený mafián. Zatímco máma chodila s vědrem pro vodu do zamrzlé studny 4 kilometry daleko, bosky v -50 stupních Celsia.

Dospělo to do fáze, kdy nám denně chodily výhružky smrtí od konkurenčních gangů. Já jsem u sebe už od mala nosil zbraň, měl jsem ji pod polštářem. Ale stejně jsem měl strach, že nás přepadnou v noci. Rozhodli jsme se utéct do země, kde nás nikdo nezná a kde se mluví jiným jazykem. V té době jsme neměli počítač, ale věděli jsme jaké jsou slovanské jazyky. Nechtěli jsme jít do příliš cizojazyčného státu - angličtinu nikdo neuměl. Chtělo to něco podobné ruštině. Do Polska by to nebylo o nic lepší - tam vládnou katolické gangy, které zneužívají děti. Nakonec padl prst na Českou Republiku. Poradil nám to strýc, který tam měl známosti. Aby nám dokázal, že to myslí vážně, tak si opravdu usekl prst a hodil ho na tu mapu a řekl "Tady to sakra máte! Tak se seberte a běžte!" Vyděsilo mě to, stejně jako konkurenční mafie, která se nám v noci dívala do oken. V rukách měli svíčky - bylo to aby se v zimě zahřáli nebo aby mě vyděsili? Nevím.

Když mi bylo 6, už jsme byli v ČR. Rychle mě hodili do školky, abych se naučil jazyk od dětí a na základní škole už jazyk uměl. Takže do školy jsem šel až v 7 letech. Smáli se mi za můj ruský přízvuk, ale byl jsem nejlepší ve třídě, protože můj mozek byl na jiném levelu. Až mi došlo, že celé školství je pod mojí úroveň a začal jsem chodit za školu. Já nebudu memorizovat to, co je v osnovách, já objevím reálný život! Takhle jsem jednou místo školy šel podél cesty a došel až pod jakýsi most a tam potkal sprejery. To mi bylo asi 8 let a změnilo mi to svět. Hrozně se smáli a byli mi sympatičtí. Taky jsem chtěl kreslit na zdi a vyjádřit svoji vášeň, kterou škola jen tlumí. A oni mi barvy půjčili a já jsem nasprejoval obrazec nad kterým se zamýšleli. Oni kouřili cigarety a trávu a pili vodku s džusem. Přesvědčovali mě abych to taky zkusil. Já jsem respektoval jejich názor, ale nechtěl jsem si zakalit mysl a navozovat nepřirozené stavy - pocity spokojenosti musí být zasloužené a není fér si to hacknout v mozku. Nechci skončit jako lůzr, který je v hlavě šťastný kvůli látkám zatímco svět kolem se mu hroutí. Ale potkával jsem víc a víc lidí, kteří drogy berou, proto jsem se rozhodl na nich zbohatnout. Začal jsem to prodávat kde se dalo, až jsem si našetřil asi 100 000 Kč. Když mi bylo 12, cítil jsem se svobodný a dospělý. Už jsem bydlel ve vlastním bytě. Stále jsem se kamarádil se sprejery - jednou mě pozvali na nějakou chlastačku, kde jsem se strašně opil a začal jsem osahávat jakousi opilou holku, protože měla krátkou sukni a její stehna mě vyprovokovaly. Dovedl jsem si ji domů a pár dnů s ní bydlel. Pak se rozhodla, že se vrátí k rodičům, kteří ji hledali.

Začal jsem číst knihy, které mě zajímaly. Především psychoanalýza, teorie relativity a analytická geometrie. Jelikož jsem se nešprtal kraviny od učitelky, ale to, co mě zajímalo, informace mi do hlavy skákaly jako po másle. Mohl jsem dělat přednášky. Nakonec se policie začala zajímat o můj byznys a já jsem musel vypadnout. Sebral jsem si saky paky a odjel pryč. Nevěděl jsem kam. Ale věděl jsem, že je to jedno, protože dokud mám peníze, nemám se čeho bát. Až jsem se dostal do Izraele. Fascinovalo mě to místo, ale nerozuměl jsem těm lidem. Naštěstí jsem potkal skupinu rusů, kterým jsem povyprávěl svůj příběh a kteří mi sehnali místo na spaní. Myslel jsem, že jsem za vodou, ale začala po mě jít izraelská policie. Proč?! V tom státě jsem nic neudělal! Odvedli mě do cely, kde to strašně smrdělo. To tak je schválně?? Asi jo, najíst mi dali jen zkažené jídlo a když jsem se chystal usnout, uhodili mě do hlavy. Dokola tam hrála hudba nějakého anglického zpěváka. K zbláznění. Nakonec si mě předvedli k výslechu. Tam se ke mě najednou chovali hezky. A chtěli ať jim "všechno vyklopím". Ok, a co jako mám vyklopit? Myslí si snad, že jsem nějaký špion? Já jsem jim všechno co se stalo vyklopil, ale asi to nebylo to, co chtěli. Nakonec mi řekli, že se spletli a zároveň mi řekli, že mám vypadnout, že tam běžence z ČR ochraňovat nebudou. Radši jsem z tama vypad.

Vždy mě fascinovala Čína. Tak jsem do ní ilegálně vkročil. Měla krásné krajiny a krásné krajanky. Taky jsem tam potkal skupinu rusů. Řekli, že jsou z ruské mafie a já jsem dostal strach. Začaly se mi vracet vzpomínky. Ale oni neví kdo jsem, já vypadám už jinak, než v 5 letech. Nakecal jsem jim falešné jméno a začal jsem s nimi spolupracovat. Nabídli mi práci vraha. Jelikož mi docházely peníze, tak jsem to vzal. Poslali mě odstřelit nějakou manažerku na přání jejího manžela. Dali mi sniper a já šel na místo odkud jsem měl střelit. Vyhlížel jsem ji dalekohledem. Byla docela pěkná. Namířil jsem a vystřelil. Nic jsem netrefil. Lidi začali panikařit, ona se přikrčila a schovala se, zůstávala na místě, ale já jsem ji měl na dosah. A tak jsem znova namířil, viděl jsem jak jsou lidi vyděšení, a začal jsem mít špatný pocit. Tohle není hra. Začal jsem přemýšlet, jestli to opravdu chci udělat. Najednou jsem slyšel hluk. Čínská policie je mi v patách. Namířil jsem sniper na dveře a byl jsem připraven střelit. Střelil jsem, nic jsem netrefil, potom tam oni vtrhli a zatkli mě. Jsem v koncích.

Doufal jsem, že to bude lepší, než v Izraeli. Bylo to horší. Mučili mě a bili mě neustále. Nějaký policista mi holí rozlámal všechny žebra. Jednou mi pilou obřízli lebku a udělali si z ní misku, ze které jedli lupínky. Měl jsem obnažený mozek. Naštěstí mi to pak zase přilepili sekunďákem. Šáhl jsem si na to nejhlubší dno. Bylo mi už všechno jedno. Po tom všem už nemám strach z ničeho. Pořád po mě chtěli abych jim všechno vyklopil. Tak jsem jim napráskal ty svoje kolegy z mafie - bylo mi to fuk a navíc jsem litoval toho, že jsem se s nimi dal dohromady a doufal jsem, že tím udělám dobrý skutek, který uleví mojemu černému svědomí. V Číně jsem si odseděl 15 let a vrátil se do ČR.

Neměl jsem žádné peníze. A nechtěl jsem se už živit kriminálně. Proto jsem požádal o slušnou brigádu ve fabrice. Stál jsem u pásu 8 hodin denně a měl jsem 60kč/hodinu. Bydlel jsem v maringotce s bezdomovci. Pak jsem se dal dohromady s nějakou partičkou, kteří měli byt. Tam jsme měli jen minimální vybavení. Ta pračka, do které jsem dával WC gel nebyla elektrická. Byla to čistě ruční pračka. Člověk musel točit s klikou asi 4 hodiny v kuse, aby se to pořádně vypralo.

Peníze pořád nemám, ale zbohatnul jsem. Studoval jsem totiž mnoho knih o historii. To mi dalo možnost pochopit co se tady na té kouli děje. Všechno co se teď děje je výsledkem toho, co se dělo. A kdo chápe co se dělo, ví co se děje a co se bude dít. Jsem mistr tady toho stroje, který tady běží. Můžu ho poštelovat kde je potřeba. Usměrnit dle svojí vůle. A když mám svoji vůli a znalost jak ji uplatnit, co víc mi chybí?

Účast ve volbách má minimální vliv. Takže jsem našel lepší způsob aplikace moci. Přidal jsem se ke svobodným zednářům. Hned na začátku mi vyhrožovali, že pokud vyzradím jejich tajemství, že mě zničí život, ale toho já se nebojím, jelikož já už se ničeho nebojím. A proto tajemství vyzradím. Jakmile se dostanete na 33. stupeň, tak oficiálně jste na vrcholu - ve skutečnosti se ale dostanete do jiné hry, o které většina zednářů netuší. Je to tajemství. Tajné společnosti mají vrstvy. A nepustí každého do jejich středu, kde jsou ty největší tajemství. Mezi nejmocnějšími lidmi světa platí úplně jiná pravidla. Nejmocnější nejsou ti, které vidíte na obrazovkách. Lidi na obrazovkách jsou šašci - když je zastřelíte, nic nezměníte. Opravdoví vládci nechodí na veřejnost aby byli veřejným terčem - to je pod jejich úroveň. Oni ovládají svět z povzdálí. Dostal jsem se do jejich kruhu. Měli kruhový stůl, kde se řešilo co dál. Uprostřed stolu byl nakreslený obří, červený pentagram a uprostřed něho byla mrtvá koza. Všichni zúčastnění měli na obličejích masky a vlasy zahalené pláštěm. Nechtějí ani jeden druhého znát! Ten kruh tvořilo asi tisíc lidí, byl to obrovský kruh. Nevím o čem se tam kdo bavil s kolegy po stranách. Já jsem tam byl jenom jako záskok, za mojeho kámoše. Každý měl mikrofon a do něj vždy mohl mluvit pouze jeden člověk a ostatní měli mikrofony vypnuté, aby nerušili. Vedle mě seděla nějaká stará žena, ujala se slova a řekla, že musí odejít. Při odchodu mi řekla, že jde ke kadeřnici. Zvedla se ze židle a prdnula si. Nechápal jsem to. Myslel jsem, že jsou to nějací nadlidi, ale byli to docela obyčejní lidé. Jednali o amerických volbách Biden/Trump. Nakonec se usnesli, že necháme vyhrát Trumpa a potom na něj spácháme atentát. Na závěr přivedli kozla a zabili ho uprostřed a tím to bylo potvrzeno.

Na další schůzi už jsme věděli, že vyhrál Biden. Měli jsme už jiné téma. Ale já jsem požádal o slovo a zeptal jsem se jak je možné, že Trump nevyhrál, když jsme tak rozhodli? Přišli nějací dva strážci a odvedli mě. Už mě tam nikdy nepozvali. Byli to jen pozéři, kteří si hrajou na to, že ovládají svět a přitom ne? Nebo existuje ještě vyšší vrstva, která rozhodla jinak? Nebo to celé bylo jenom divadlo pro mě? Zeptal jsem se svého kamaráda, který na ty schůze chodí. Řekl mi, že se to stalo už hodněkrát a že oni vždycky zabijou kozla a řeknou, že tím to je potvrzeno, ale pak se stane něco úplně jiného, než o čem rozhodli, že se má stát. A na další schůzi už to nikdo neprobírá. Měl jsem pocit, že tady něco nehraje.

Byť už jsem nebyl pozvaný ke kulatému stolu, pořád jsem byl zednář a ptal jsem se lidí, kteří na ty schůze chodí, jak příjmá Babiš nařízení o kterých rozhodujeme. Řekli, že on tam osobně chodí každou první středu v měsíci, ale prý tam nikdy nemluví. Rozhodl jsem se, že to ověřím. Zjistil jsem si, kde pan Babiš bydlí a sledoval jsem jeho pohyb. Ale když nastal čas schůze nejvyšších zednářů, Babiš jel někam autem, ale ne na tu schůzi. Když jsem se pak ptal kámoše jestli tam Babiš byl, tak řekl, že jo a že seděl pár míst od něho, sice měl masku, ale když zakašlal, tak šlo podle hlasu poznat, že to je on. Já jsem mu řekl, že jsem Babiše sledoval a že jel někam autem v té době. Nechtěl mi věřit. Příště jsme Babiše pronásledovli oba. Jezdili jsme s autem všude kam on jel. Na tu schůzi nejel, ale přijel na nějaký statek. Tam zaparkoval. My jsme zaparkovali za ním. On vešel s nějakými muži do toho statku. Pak z něj vyšli nějací ozbrojenci a přišli si pro nás. Nacpali nás do auta a odvezli do nějakého vězení. Dali nás zvlášť abychom se nedomlouvali. Mučili mě a chtěli ať jim všechno vyklopím. Tak jsem jim řekl, že jsem zednář a že vím kdo ovládá tento svět. Oni se podívali na sebe a zasmáli se. Odešli z místnosti, já jsem mezitím ukradl propisku. Odvedli mě zpátky do cely.

Začal jsem propiskou rýpat do zdi abych tam udělal díru, kterou se jednoho dne dostanu ven. Ale zeď byla příliš tvrdá a propiska měkká. Ráno mi donesli notebook a řekli ať napíšu blog aby to vypadalo, že jsem na svobodě. Vypadá to, že nejsem oficiálně zatčený a že mě tu drží ilegálně. Takže jsem o tom všem napsal. Nevím co bude dál. Každopádně mě už nic nepřekvapí.