Nikdy dřív jsem v horách nebyl, ale věřil jsem, že to zvládnu. Co je těžkého na tom, vylézt na kopec a zase dolů? To přece zvládne každý, říkal jsem si.
Dal jsem na sebe teplé oblečení, našel jsem si na internetu autobus, ani nebylo moc zima a spíš mi bylo horko v tom autobuse. Když jsme jeli do vyšších a vyšších nadmořských výšek, tak sněhu přibývalo a když jsme přijeli, tak bylo kolem sněhu dostatek, takže jsem si zaházel první sněhové koule - u nás doma jsme pořádný sníh dosud neměli. Pečlivě jsem tu kouli zakulatil šikovnýma prstama. Nevěděl jsem, že o půlnoci budou moje prsty zmrzlé a že s nimi již nebudu moci pohnout.
Vydal jsem se po cestičce, která by měla nakonec vést až na horský vrchol. Po cestě jsem potkával různé lidi, kteří mě všichni zdravili. Pozdrav je sociální signál, jehož významem je: "Vím jak se chovat. Nejsem nebezpečný.", takže jsem se mezi všemi těmi turisty cítil bezpečně. Občas bylo u cesty posezení. Jeden pán tam seděl s dítětem u stolu a na stole měl velký nůž. Asi se to na něco v horách používá, co já vím.. Nepozdravil jsem ho. Stejně byl daleko od cesty a on mě taky nepozdravil, jenom jsme se na sebe podívali pár sekund.
Z mobilu jsem si pouštěl písničky z YouTube, pěkně nahlas, abych zaujal i kolemjdoucí. Většinou si toho nevšímali. Někteří mě předbíhali zezadu - na to jsem si zvyknul, nemusím být nejrychlejší. Šel jsem tanečním krokem po vyšlapané cestě dál. Nějaký chlápek vyšel z boku, z lesa (mimo cestu) a šel rychlým krokem za mnou. Snažil jsem se si ho nevšímat, ale on mi silně poklepal na rameno a začal ukazovat na můj mobil ať to vypnu. Mluvil jazykem, kterému jsem nerozuměl, ale někdo další, kdo šel kolem mi řekl v angličtině, že to ruší zvěř. No, tak jsem si to dal do sluchátek, to hlasité přehrávání mi stejně příliš vybíjelo baterii.
Občas byla cesta prudká, tak jsem se zpotil a sundal si bundu a pak jsem po čase zase mrznul a dal si ji zpátky. Občas jsem se zadýchal a zastavil a lidi se mě ptali jestli jsem v pořádku. V té jejich péči jsem se cítil bezpečně. Zpočátku jsem si toho nevšiml, ale čím víc se stmívalo, tím méně lidí jsem potkával. Vlastně jsem tak nějak ani nepočítal s tím, že se bude tak brzo stmívat. Občas prošli kolem lidi, kteří měli na hlavě připevněnou svítilnu. To by mě nenapadlo teda, si dávat na hlavu baterku.. každopádně jsem počítal s tím, že když se setmí, tak si budu moci posvítit mobilem.
Stmívalo se stmívalo a já jsem viděl asi tak na 30 metrů (to číslo šlo postupně dolů), ale světlo jsem nepotřeboval - šel jsem prostě rovně po vyšlapané cestě. Ale lidi už jsem nepotkával a z toho jsem neměl dobrý pocit. Možná, že je důvod proč tam ti lidi už nejsou? Co by se asi tak mohlo stát? Přepadne mě někdo? To těžko! Říkal jsem si, že pokud tady v tuto dobu už nikdo nechodí, tak každý loupežník bude vědět, že nemá cenu sem chodit přepadávat, protože tu stejně nikdo nebude. To, že tady půjde nocí jeden amatér nemohl nikdo vědět.
Občas jsem měl pocit, že vidím někoho v dálce, ale jenom se mi to zdálo. Kolem cestičky byly stromy, vítr do nich foukal a mozek má tendenci si při omezené viditelnosti dokreslit zbytek obrazu ve fantazii, takže jsem tak nějak chápal, že takový omyl se občas stane. Pak jsem ale dostal první pořádný strach, když jsem opravdu, nejen zdálky, viděl dítě sedět na stole vedle cesty. Samotné dítě! Ztratilo se? Mám ho zachránit? To je asi i moje občanská povinnost. Ale možná, že jeho rodiče jsou poblíž a jestli se k němu přiblížím, tak mě nahlásí na policii, že jsem pedo-obtěžovatel. Díval jsem se na něho a něco jedlo a netvářilo se, že by mělo problém. Ani jsem nevěděl jakým jazykem mluví, tak jsem na něj jen zdálky pokynul hlavou a řekl "Oukej?" a ono pokrčilo rameny. Bylo to divný, rozhodl jsem se, že nejlepší bude jít rychle dál a zapomenout na to.
Občas jsem měl pocit, že se něco pohybuje v těch lesích kolem té cesty. Ale co by to asi tak bylo? Vizuální dojmy jsou nejspíš jen ze stínu stromů a zvukové efekty nejspíš dělá vítr. A ten pocit, že se tam něco pohybuje jsem měl pořád a to je přece absurdní aby mě pořád něco sledovalo. Říkal jsem si: Opravdu jsem tak důležitý, aby zrovna mě všichni sledovali? Stíny stromů a vítr jsou mnohem realističtější varianta. Občas jsem ale slyšel zvuky, které opravdu zněly jako zvířecí a ne jako vítr. Ale pak to přestalo, takže i kdyby tam něco bylo, tak už je to pryč.
Do prdele! Uprostřed cesty přede mnou je nejspíš vlk a kouká na mě. Přibližuji se a nejsem znalec rozdílů mezi psy a vlky, možná, že zoologové by mě opravili, ale prostě vrčící potvora mi stojí v cestě. Nebo spíš mám pocit, že já jí stojím v cestě. Nebo ještě přesněji, mám pocit, že já jí lezu do teritoria. Asi jsem se měl nějak ozbrojit pro tyto případy. Jelikož vlk se tváří, že dál projdu jen přes jeho mrtvolu a já nejsem ozbrojen, tak je mojím cílem spíš nestát se mrtvolou. Kdysi jsem četl, že když se k vlku otočíte zády a dáte se na útěk, tak on to vezme jako projev slabosti a rozběhne se za snadnou kořistí. Je potřeba opatrně vycouvat ale zároveň se tvářit, že jsem taky nebezpečná alfa se kterou si není radno zahrávat. Takže jsem se mu díval do očí a šel pomalu pozpátku. Taky jsem četl, že se mám snažit vypadat hodně vysoký, takže jsem se napřímil a zvednul ramena, aby ze mě měl strach. Kdyby věděl jak jsem doopravdy zranitelný, tak už by se do mě dávno zahryznul, ale zřejmě na něho můj blaf funguje a váhá s útokem. Dále jsem četl, že pro případ útoku je dobré po vlkovi něco hodit a na cestě byl jakýsi šutřík, tak jsem se pro něho sklonil, abych ho hodil v případě útoku. Když vlk uviděl jak jsem se sklonil, jakoby mu to dodalo odvahu, asi to s tou výškou fakt funguje. Vlk se začal přibližovat a myslím, že se chystal k útoku. Připravoval jsem se taky na ten boj! Četl jsem, že je potřeba bojovat co nejagresivněji, aby měl vlk obavu, že jsem až příliš nebezpečný - tak to bude blaf století, jestli tohle výjde. Vlk se sebejistě přibližuje, já už nemám co ztratit, jdu ho pře-alfit! Hodil jsem po něm ten šutr, začal jsem na něho řvát z plných plic, dupat, šel jsem proti němu a švihal kolem sebe rukama. Wow! Fakt jsem ho překvapil, trochu se na mě tvářil jakože "WTF?", ale udělal nějaké ústupky z cesty, tak jsem s tou šaškárnou prošel kolem něho a pak jsem se rozběhl dál po cestě a doufal jsem, že nepobeží za mnou.
Běžel jsem několik kilometrů až do úplného vyčerpání. Stojím zadýchaný. Vlka nikde nevidím, ale vypadá to, že při té akci mi někde vypadl mobil z kapsy - no vracet se tam už nebudu! Ale asi bych měl. Bez mobilu to jde těžko, já ani nevím kudy na ten vrchol bez GPS - ještě bude hodně křižovatek a taky bych mohl omylem sejít z cesty. A taky nebudu moci zavolat o pomoc - což bych nejspíš měl udělat už teď. Oukej, tak já si tady počkám 2 hodiny, odpočinu si, ten vlk tam určitě nebude na mě čekat tak dlouho a pak se vrátím zpátky, ten mobil možná nevypadl na začátku, takže nebudu muset jít úplně zpátky.
Čekám, čekám. V kapse mám svačinu, takže se nasvačím. Do vlčího teritoria nijak nespěchám. Vždyť to ani nemůže být vlčí teritorium když přes den tam lidi chodí normálně. Nejspíš tam ten vlk prostě šel náhodou a teď už je někde úplně jinde. Po nějaké době z tama vidím v dálce světýlko, které se přibližuje. Někdo s lampou připevněnou na hlavě, pak jsem zjistil, že jde s dítětem. Ajéje. A dítě má v ruce taky menší světýlko - podezřelý mobil. Ajéje. A když přišli ještě blíž, chlápek má v ruce dlouhý nůž - Ajéje. Po setkání s vlkem už mi ale došly strachové kapacity, takže už jen sedím a čekám co bude a je mi to jedno. Přichází ke mě: "To jsi ty? Ani neumíš pozdravit?" Tak mu říkám: "Dobrý den." - na nic lepšího jsem se nezmohl. "Dávej si bacha v těchto lesích. Mohl bys tu potkat vlka." varoval mě. "Proto máte ten nůž?" ptám se. Nebudu machrovat s tím co se stalo. "Na vlka, na lidi.. dá se to použít na všechno." odpověděl mi. "Na lidi?" ptám se a nemám strach. "Jo, pokud nebudou dělat to, co chci" - najednou mám strach. "Řekni mu!" řekl tomu dítěti. Dítě říká "Poslouchat pána." - nemám z toho dobrý pocit. To dítě taky vypadá vystrašeně a nenazývá ho tátou. Najednou jsem si všiml, že to dítě má opravdu můj mobil: "To je můj mobil!" - natahuju k děcku ruku. "Ne tak rychle!" zastavil mě. "Prošel jsem si co tam máš a našel jsem pár zajímavých věcí." - Ajéje.
Vzal si ten mobil do ruky a pustil tam moje porno s holkou, které jsem si sám točil. Nechápu co tím sleduje. "A o co vám jde? Co je na tom? Já vám holku neseženu." A on mi řekl, že buď mi ho vykouří nebo uřízne. Namířil na mě tím nožem a pokynul ať si stoupnu, no tak jsem si stoupl a začal se rozepínat. Nevěděl jsem jestli to myslí vážně, ale zároveň jsem si říkal, že to asi nějak přetrpím. Ale pak ukázal nožem na to dítě a ono mi řeklo: "Dělej to, co chce pán." a to mě znechutilo. Tohle mu přece nemůže projít! To dítě se mu postavit nemůže, ale já jo. A on si přede mě kleká. Je tak zranitelný! Nůž odložil. Moje prsty jsou tak zmrzlé, že už je ani necítím, ale možná se ta tvrdost bude hodit? Začal jsem ho mlátit pěstma do hlavy. On mě ale svalil na zem, natáhnul se pro ten nůž a několikrát mě bodnul. Za chvíli jsem přišel o vědomí. Našli moje tělo až další den.
