Sebejistota je džouk

Svět je strašně velký a nikdo o něm nemá přehled. Jsme smutní, že o něm nemáme přehled a tak hledáme vůdce, který nás nasměruje. Ale ten vůdce ví prd, protože je to jenom hráč, který si s náma hraje. Je to jenom divadýlko.

Naše mozečky nemůžou pojmout celý svět. Přijímací kanály našeho mozku nemají šanci přijímat všechno. Na Youtube se každou hodinu nahraje mnoho hodin záznamu, takže nemáme žádnou šanci shlédnout vše. My prostě víme prd. A ti šašci, kteří předstírají sebejistotu ví totální prd! Je to jenom šou. Tu naši omezenost nikdo reálně nezalepí. Maximální co můžeme udělat je si namlouvat, že někdo sebejistě mluvící ví o čem mluví. Ale on jenom zbaštil někde informace a teď je předává a přitom existuje milion dalších zdrojů, které jeho stupidní bláboly vyvrací. Takže pro pocit jistoty je nejlepší se uzavřít do echo chamber a tam poslouchat idiota, který ví prd a hlásá jeden úhel pohledu, který slyšel od dalšího dementa, který ví prd. Ti sebejistí vůdci jsou stejně omezení jako my! Takže je to všechno na prd. A fanatismus je jen překompenzovaná vnitřní nejistota.

Sebejistota je takový džouk, že když to vidím, tak nevím jestli se mám smát nebo plakat. Protože kromě šoumena je tam i jeho obecenstvo, které léčí svoji nejistotu posloucháním těch blábolů. Žánr "rap" je skvělá reprezentace toho problému. To jsou prostě feťáci, kteří melou nesmysly a lidi s nimi "souhlasí". Ty žblebty ani nemusí dávat smysl, hlavní je se tvářit sebejistě a based. Já nejspíš uvedu televizní pořad, kde budu ukazovat ty nejsebejistější lidi z poslední doby a budu se jim tam jenom smát. Ale co s jejich ovcema? Už se pomalu učím lehat do rakve.