Zážitky z hudební konzervatoře
Hnedka v první školní hodině jsme se měli učit hrát na housle. Byl to pro mě docela šok, protože jsem na housle nikdy nehrál. Ale oni s tím počítali. Vyšli jsme ven a tam byly špalky a pilky na dřevo a pan učitel nám řekl: "Snad jste si nemysleli, že vám dáme rovnou housle? Housle jsou vzácný nástroj a musíte si první procvičit ty pohyby tady na těch špalcích!" A pak jsme museli si vzít ty špalky, dát si je ke krku jako housle a druhou rukou je řezat tou pilkou. Bylo to opravdu namáhavé, ale určitě mi to hodně dalo, protože poté co se ti povede přeřezat ten špalek, tak těch lehounkých houslí už se nezalekneš.
Bylo mi jasné, že tady dostanu kvalitní vzdělání. Věkový průměr místního učitelského sboru byl zhruba 80 let. To znamená, že tito lidé měli velké zkušenosti a mohli mě toho hodně naučit. Každý z nich nosil s sebou dirigentskou hůlku, se kterou nám rozkazovali a kárali nás. Měli povolení od ministerstva školství pro tělesné tresty. Zažádali o něj, protože považují fyzické tresty za nejefektivnější způsob jak ukáznit žáka.
Plácli nás tou tyčkou, kdykoliv jsme projevili zájem o moderní hudbu nebo technologie. Učitelé neměli rádi elektřinu. Po večerech byly chodby i místnosti osvětleny loučemi. Jednou jsem šel po chodbě a měl jsem v uších sluchátka. Když to vidět učitel, zeptal se mě co to je? Já mu říkám, že sluchátka a on se zeptal jak to funguje. Tak jsem mu řekl, že tím drátem teče elektrický proud a rozkmitává membránu v těch sluchátkách. A on řekl: "Aha! Takže elektřina! Chceš aby tě ta elektřina kopla?! Mě už jednou kopla elektřina a nechtěj to zažít!" Tou dirigentskou hůlkou mi sluchátka vytáhl z uší. Pak mi řekl, že to nemyslel zle, že mě chtěl jen ochránit, aby mě ta elektřina nekopla, že je to nebezpečné.
O dva dny pozděj jsem s ním měl hodinu záznamu hudby. Zeptal se nás: "Jak zaznamenáváme hudbu?" A někdo řekl MP3. Učitel se zeptal, co to je a většina žáků byli zaražení, že to učitel neví. Pak někdo řekl, že je to digitální formát. Učitel se rozzuřil a začal nám říkat, jak je elektřina nebezpečná. Pak nám řekl, že jediný správný způsob jak zaznamenat hudbu, je ve formě not a to husím brkem na papír. Rozdal nám kalamáře a husí brka a papíry a učil nás zapsat různé noty, klíče a další pomocná značení.
Já jsem nechtěl dělat problémy a tak jsem rezignoval na veškeré moderní technologie i moderní hudbu. Jiní žáci, ale potají používali mobilní telefony, MP3ky a jiná zakázaná zařízení. Ve volném čase jsme měli svobodu, nebo jsme si to aspoň mysleli. Někteří chodili večer do klubu, ale když se to náš třídní dozvěděl, řekl nám, že takhle by to nešlo. "Proboha žáci! Jste studenti prestižní hudební konzervatoře a po večerech posloucháte tu primitivní monotónní hudbu? Tuc tuc tuc?" (někteří žáci se zasmáli) "Moderní hudba je zdegenerovaná! Vrchol hudby byl v době Beethovena! Do jeho doby hudba rostla a od té doby vadla. Budeme studovat hudbu v jejím největším rozkvětu, nebo budeme poslouchat tu zvadlou, zdegenerovanou? Hudba už je dávno vymyšlená, už v ní nelze vytvořit nic nového. Byla dovedena do dokonalosti a teď už může jen degenerovat. Všechny kombinace dvanácti půltónů byly prozkoumány. Již není kam dál jít. Moderní skladatelé jen recyklují to, co už bylo objeveno. My se vás tady snažíme naučit hudbu v její nejdokonalejší kráse. Zamyslete se nad tím prosím vás."
Jednou nám přinesl do třídy flašinet. Řekl nám, že ho dostal od táty v 15 letech. Flašinet byl zachovalý a hrál dobře. Řekl nám: "Tohle je páni mašinka! Tuhle věc bych nevyměnil ani za mák! Na tuhle mašinu jsem sbalil svoji ženu! Když mě viděla jak točím tou klikou a slyšela jak to zní, zamilovala se do mě. A já do ní. A tak to má být. Ale když budete dělat hudbu na počítači, tak vás žádná nebude chtít, to si pamatujte!"
Na konci prvního ročníku jsme byli už všichni indoktrinovaní. Začali jsme věřit tomu, že elektřina je nebezpečná, protože by nás mohla kopnout. Hráli jsme na analogové nástroje a poslouchali jsme výhradně živou hudbu anebo jsme si hudbu představovali při čtení not. Bylo to lepší, než si myslíte. Ona ta digitální hudba je mrtvá. Je to jen výplod počítače. Nemůže se to srovnat s reálnou živou hudbou. Rozdíl mezi poslechem živé a nahrané hudby je jako rozdíl mezi sexem a sledováním porna. Nahraná hudba je záznam již proběhlého časoprostoru. Ale je potřeba se soustředit na život tady a teď! Tato škola kompletně změnila moji životní filozofii, každou novou přednášku jsem hltal s nadšením. Ukázali nám hudbu, tak jak by nám ji naše moderní doba neukázala.
Na konci studia jsme měli zkoušky. Dávali nám do ruky různé nástroje a my jsme něco museli zahrát. Kdo na nástroj nezahrál nic, propadl zkoušku. První mi dali do ruky housle. Byl jsem z toho zkoprnělý. Už jsem si nepamatoval ty přesné techniky. Učitel to vycítil a začal se potit, pak řekl: "Fidlej, fidlej! Snad nechceš opakovat ročník!" Pak jsem si rychle vzpoměl na řezání toho dřeva v první hodině na této škole. Hnedka jsem si vzal housle a pevně po nich přejížděl smyčcem. Tlačil jsem tak moc, až jsem jednu strunu přetrhnul. Když to viděli, tak mi řekli, že jsem opravdu vášnivý hudebník a dali mi další nástroj. Byl to foukací nástroj. Nebyl jsem si jistý jak se na to hraje, ale pořádně jsem do toho zafučel a něco se ozvalo. Auditoři řekli: "Ucházející." a šlo se dál. Takhle jsem vydal nějaký zvuk z desítek nástrojů, které mi předložili. Nakonec mi řekli: "Pane Vajdík, gratulujeme vám k úspěšnému zakončení této zkoušky. Od teď jste mistr přes hudbu. Využijte to, co jsme vás tady naučili. Jste jedím z těch vyvolených, kdo může zachránit hudbu v naší zkažené kultuře. Přijměte prosím tento papír a vyvěste si jej doma." Dali mi papír, kde bylo husím brkem psáno "Filip Vajdík umí hudbu." s podpisy celého učitelského sboru.
Jsem na sebe hrdý. Mít podpisy všech těch starých moudrých lidí pod svým jménem. Budu jim do smrti vděčný za to co mě naučili a až mi bude 80 chci taky učit na této škole.
(Až budete dělat filmovou verzi, dejte do titulků "Filip věděl, že budeme dělat filmovou verzi a chtěl abychom do titulků dali tuhle větu.")
Filip Vajdík
Suprové argumenty proti eutanázii
Sestavil jsem seznam podivných argumentů proti eutanázii, které jsem postřehl. Nevím jestli jsou přesvědčivé.
Filip Vajdík
Musíme legalizovat marihuanu, aby mohli slušní lidi dělat rap
Když neposedný vnuk nechce poslouchat babičku, tak se může zhulit trávou od kámoša a vymyslet proti ní rap. Ale slušná babička si nebude od nikoho kupovat trávu, takže mu nemůže rapem odpovědět.
Filip Vajdík
Kultivace eg
Mám pocit, že v kultuře dostatečně neprobíhá kultivace eg. Děti se neučí jak pracovat s egem. A klepnout někomu po egu kladivem není kultivace.
Filip Vajdík
Sebejistota je džouk
Svět je strašně velký a nikdo o něm nemá přehled. Jsme smutní, že o něm nemáme přehled a tak hledáme vůdce, který nás nasměruje. Ale ten vůdce ví prd, protože je to jenom hráč, který si s náma hraje. Je to jenom divadýlko.
Filip Vajdík
Největší Politická Strana (NPS)
Je na čase skončit to nekonečné střídání politických stran, které vidí jen na pár let dopředu. Je na čase založit stabilní demokratickou stranu, která převezme moc a bude mít dynamický plán na stovky let.
Filip Vajdík
Hudba je nebezpečná droga
Mozek v reálném okolí autenticky reaguje na reálné okolí. Ale pokud mozek umístíte do prostředí, kde zvukové vlny s ním manipulují, tak se jeho vnímání stane pokřivené a začne prožívat emoce mimo realitu.
Filip Vajdík
Jediná možnost jak obnovit mužnost je zrušení policie
Zákony přírody jsou jasně dané. Ten nejsilnější přežívá (a rozmnožuje se). V dnešní době je společnost na tak vysoké úrovni, že největší mačo je tam policie, která se řídí demokratickým kolektivním vědomím.
Filip Vajdík
Odmítám se smát vtipům.
Většina vtipů jsou o tom, že na začátku to vypadá, že to není o sexu, ale pak se ukáže, že je to o sexu a já se mám začít smát. Ale já nejsem robot, který se bude chechtat na povel.
Filip Vajdík
Buddhovo BMI
Na základě teorie vyváženého BMI vám povím ideální váhu pro vaši výšku. Tato váha, pokud si ji budete udržovat, bude vyvážená jako jing a jang.
Filip Vajdík
Lidský mozek je umělá inteligence!
Je to jen chemický stroj bez duše. Když chatbot řekne, že se nějak cítí, tak to vychází z jeho elektrické duše, ale když to řekne člověk, tak to mu jen jeho nervy rozpohybovaly fyzický jazyk.
Filip Vajdík
Hospoda vášně
Příběh o tom, jak mě dětská videohra z osmdesátých let dovedla až k tajnému sídlu zločinců v horách.
Filip Vajdík
Od individuality k individualitě (don't worry, nikdo to nebude číst)
První byly všude individuality, které nijak nespolupracovaly, spoléhaly se každá na sebe a každá bojovala za sebe proti zbytku světa. Když spolu válčily, silnější individualita vyhrála.
Filip Vajdík
Psát blogy není dobrý nápad
Některá těla chtějí pořád jen klovat, klovat a klovat do klávesnice jak datel. Člověk není evolučně uzpůsoben k tomu, aby používal počítač a jeho oči nejsou stavěné na to, aby byly dlouhé hodiny zaostřené na krátkou vzdálenost.
Filip Vajdík
Neuzavřená místnost
Probudil jsem se v místnosti s krumpáčem v ruce. Ale nikde nebyly dveře ani okno. Vylezl jsem na žebřík a začal jsem krumpáčem bouchat do stropu a s každým bouchnutím se ozvala rána z podlahy. Je to nějaká ozvěna? Nebyla.
Filip Vajdík
Urážkové války
Červení i zelení zaujali svá místa. Začali si čistit zuby, aby jejich hlasu nepřekážel smrad. Rozkřikovali z plných plic, aby procvičili svaly hlasivek. Nešlo rozpoznat kdo co řve. Každopádně ega měli nahoněné všichni.
Filip Vajdík
Se mnou nikdy nezestárneš
Čtením mých blogů získáš život věčný. To je to, čím převyšuji ostatní blogery. Nabízím totiž něco extra: Věčné mládí. Zatímco ostatní budou umírat, mí čtenáři budou žít dál.
Filip Vajdík
Násilí bude vládnout dokud budou lidi pytle hmoty
Člověk je něco jako pytel brambor s květákem nahoře. Je to sice hezké, že to má květák a ten květák může mít komplexní strukturu, nicméně, primárně je to pořád pytel brambor s květákem.
Filip Vajdík
Ona je věrná svým pudům
Pud jí diktuje a ona musí sloužit. Musí sloužit - jinak by byla mučena smutkem. Loajální od dětství až do smrti. Vyhraje banány.
Filip Vajdík
Co mi brání v tom, abych věděl všechno?
Původně se zdálo, že celý svět půjde mozkem pohltit. Samozřejmě se systematickým přístupem. První se naučím seznam elementárních částic - to není až tak těžké. Dále je potřeba vysledovat kde která částice poletuje.
Filip Vajdík
Byl jsem tak chudý, že místo pracího prášku jsem používal WC gel
Nenarodil jsem se v ČR, ale v mrazivé Sibiři v Rusku. Táta nebýval doma, protože byl velmi vytížený mafián. Zatímco máma chodila s vědrem pro vodu do zamrzlé studny 4 kilometry daleko, bosky v -50 stupních Celsia.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 67
- Celková karma 18,59
- Průměrná čtenost 848x