Pokud přijmeme determinismus, tak osobní zodpovědnost je součástí našeho osudu. Jinak díky za zajímavé téma.

S determinismem souhlasím a myšlenky „vina“, „trest“, „svobodná vůle“... jsou také jen články v řetězu zákonitých příčin a následků protože bez konceptu viny a trestu by společnost zřejmě dost dobře nemohla držet pohromadě. Nicméně ohledně Věřících... ti nemají „smůlu“, smůlu mají jen určité koncepty víry. Budhismus a určité směry hinduismu totiž naopak právě s determinismem operují jako se základem filozofie své víry.

Trochu si protiřečíte, když říkáte: "Pokud člověk ví, že za své činy nese vinu, no tak si dobře rozmyslí co bude dělat".

Pokud je vše, jak tvrdíte, deterministicky dané, tak na tom přece nezáleží - je potom dané i to, zda si to ti lidé rozmyslí, nebo ne.

Já v determinismus nevěřím, nevím o tom, že by byl jakkoliv dokázaný. Dokážeme dopředu spočítat jen velmi jednoduché a omezené jevy, a ještě jen s omezenou přesností.

Naopak svobodnou vůli očihledně máme. Ovlivňují nás sice miliony různých podnětů, je ale vždy jen na nás, jak na ně zareagujeme a jaká rozhodnutí učiníme, a nikdo nikdy nedokáže dopředu spočítat, jaké budou naše myšlenky a činy v budoucnosti.

Nevidím žádnou kontradikci v té větě, kterou jste citoval. Já tvrdím, že je vždy dané to, jak se člověk rozmyslí. A záleží na tom, aby ten člověk cítil zodpovědnost, protože když ji bude cítit, tak se rozhodne morálněji. Pokud nebude cítit zodpovědnost, tak se může rozhodnout nemorálně a vymlouvat se na vnější vlivy.

Determinismus vychází ze zákonu akce a reakce. Myslím, že akci a reakci můžeme vidět všude kolem a to ve světě fyzickém i psychickém.

No je vždy na nás jak na podněty zareagujeme, ale co určí tu naši reakci? Naše geny a naše zkušenosti, které byly předurčeny. A myslím, že čím víc rozumíte psychologii a čím víc nějakého člověka znáte, tím lépe dokážete odhadnout jeho chování. A ta neschopnost odhadnout to přesně je jen problémem omezenosti našich kognitivních funkcí.