Máte pravdu, samozřejmě, že je. A stejně tak máte pravdu, že dokáže realitu dost dobře modelovat.

Problém bude v definiendum, jak ostatně máte nepřímo uvedeno v druhé polovině blogu. Pokud si "výčnělky" z dlaně definujeme jako prsty, pak rovnice platí. Pokud chceme sčítat ukazováčky jedné ruky, těžko dojdeme k číslu pět, leda po nějakém drastickém plastickém chirurgickém zákroku. Matematika je abstraktní záležitost, kterou se popisuje realita a dost záleží, jak je v tom popisu použita, tedy je nutné ctít i nějaká pravidla, aby nám např. chybným postupem neskončil součet všech prstů obou rukou na číslovce 11. Exaktní postup vyžaduje i aplikovaná matematika třeba v oblasti pravděpodobnosti atd. Ostatní už vzpomenuli diskutující, takže mohu přejít k robotovi s pixely. Naše oko je rovněž složeno z tyčinek a čípků a dokonce se z jistých bypassů a slučování nervových drah uplatňuje komprese jako v JPG. Tyčinky jsou v podstatě evolučně transformované neurony, takže pokud zavřete oči a něco si představíte, jakoby se to promítne zevnitř na oční víčka (černobíle), nikoliv do zátylku. Subjektivní a objektivní realita je tedy propojena (jsou vzájemně konfrontovány) dokud se toho nezhostí kalkul, který z dříve nabytých zkušeností jakoby rozhodne o vnímané realitě.

Jo, pro abstraktní věci (jako "výčnělek dlaně"), které jsou jenom v naší hlavě, rovnice platí. Ale jakmile chcete počítat reálné věci, tak to nejde. Protože pouze abstraktní pojmy si mohou být rovny.

Napřed bych nastudoval Platóna, který na toto téma hodně myslel a napsal. S jeho gnoseologickým pojetím světa nesouhlasíte, ale měl byste znát jeho argumenty. Pak byste měl nastudoval něco z matematiky, abyste si nepletl matematiku a počty.

Filozofie matematiky je dost odborné téma, kterým se již zabývalo hodně lidí.

Naučte se argumentovat.

Nevím proč - jako kluk vkomponovaný odpor k matematice, klasika. O to více jsem tíhnul k filosofii. Fascinovalo mne, že lidským rozumem lze mnohé jevy pochopit a v podstatě se neděje nic nového. Vše se opakuje - pouze dobové kulisy se mění ... Clověk v tom žije, tedy to pokládá za zcela jedinečné ! Cosi jsem objevil a nadšeně o tom mluvil se starší osobou. Prodělal jsem obrovské zklamání, protože on mi dokladoval, že to je je přece jasné - a uváděl řadu příkladů praxe. Tam někde se zrodilo mé přesvědčení, že není nutné nic nového vymýšlet (jistě vynálezy), ale že stačí - se prostě obeznámit ! Pozdě, s úsměvem jsem si uvědomil, že matematika = filosofie.Platná pravidla, na základě kterých je možno dojít k výsledku. Dokonce existuje možnost - Cesta důkazu o správnosti - Počítat to jinak, podobně uvažovat, ale výslednice bude opět identická ! V tom vidím, tu neomezenou krásu košatosti ! Samozřejmě, je to pak i nebezpečné - ˇUsměvné, kdy nějaký oponent píchá prstíčkem do denního tisku a argumentuje - Je to pravda, zde to přece píšou !

Matematika vždy byla je a bude jenom nástroj. Matematiku jsme si vytvořili pro snazší práci s realitou. Stačí definovat počítaný objekt, můžete počítat a jedno jestli prsty nebo pytle, nebo atomy. Objem nebo obsah. Matematika je jenom nástroj, nikdy nezáleželo na tom co počítáte a jestli to je stejné. Když budete počítat jablka nemusí být stejná, když si definujete, že počítáte kolik je kusů ovoce (v misce třeba) můžete pak sčítat hrušky a jablka a nebude to chyba... Nezaznamenal jsem jediný případ, kdyby se matematika mýlila. A ano je abstraktní, je nade vším a je jen naším výtvorem, a to že se nikdy nemýlí, je znakem, že čísla používáme správně. můžeme počítat binárně, hexadecimálně, je to jedno.

Je nástroj a zároveň nejpřesnější jazyk.