Nevím, že nic nevím!

Žádná fakt 100% jistota není. A i když je někdo fanatik, tak ta jistota je jenom v jeho hlavě. Není nic co by šlo objektivně 100% potvrdit. Takže já pochybuju o tom, že existuje něco víc, než to co vím doteď. Možná že vím vše?

Opravdu to, že bych mohl vědět něco víc, než vím doteď je jakoby hypotéza, která může a nemusí být prokazatelná. Když uvážím, že si nemůžu být ničím jistý, tak je možné, že to, že by mohly existovat informace které ještě nevím, to je jenom taková mylná doměnka. Lze nějak dokázat, že existuje něco víc, než co vím doteď?

Může mi někdo dokázat, že nemám veškeré znalosti o všem? A pokud mi dáte příklad něčeho co ještě nevím, tak ok, předtím, než jste mi to řekli, tak jsem nevěděl všechno, ale možná, že potom co jsem tu informaci přijal už to je všechno. To se klidně může stát. Zpochybňuju, že by mohlo existovat něco víc.

A co mi fakt příjde intelektuálně neupřímné je říkat "vím, že nic nevím". To je jasná kontradikce. Jak můžeš vědět, že nic nevíš? To nemůžeš vědět. Co když už všechno víš? Co když všechno co ti příjde více pravděpodobné, než nepravděpodobné je pravda a ty tedy žiješ v čisté pravdě?

Já neříkám, že tomu všemu tak je, ale určitě stojí za to tu existenci dalších informací zpochybnit. Protože pokud se neodvážíme zapochybovat o všem, tak se může stát, že v našem myšlení zůstane něco, co by pochyby mohly vyvrátit, páč je to blbost, ale nepovedlo se jim to, protože jsme se pochybovat neodvážili.

A myslím, že pochybovat o tom, že jsou moje znalosti omezené má pozitivní vliv na osobnostní rozvoj. Protože člověk který jen pochybuje o svých znalostech prostě neprorazí. Takové pochybování o sobě vede k nízkému sebevědomí, ale proč? Proč bychom měli pochybovat jen o svých schopnostech, proč bychom nemohli zapochybovat o neschopnosti? Možná, že jsme schopní všeho? Proč by ti chytřejší lidi, kteří objevili význam pochybování měli být méně sebevědomí, než hlupáci, kteří o sobě nepochybují, protože se jim ani nechce přemýšlet?